Vulgární hesla – slepá ulička
Předně mě zaujala drobná protiakce v podobě demonstrace proti demonstraci. Byla to hrstka lidí, kteří stáli proti o něco větší skupině demonstrujících odborářů. Bylo zde možné číst heslo: „Odboráři vyližte si…“ Pokud bych své pocity a vášně neustále nekoordinoval a ne hlídal rozumem, tak bych měl podobné nápady také. Jenže si říkám, zda takové emocionální přestřelky mají vůbec smysl. Když někoho prvoplánovitě chci urazit, tak s ním pak již nemohu vést dialog. Chápu, že zde nešlo o dialog, ale o tom, kdo více bude slyšet a vidět. Nemohu se však ubránit pocitu, že to je slepá ulička, která nikam nevede.
Síla manipulovaného davu
Musím se přiznat, že nemám rád davová shromáždění a svým způsobem mám z nich strach. Je zřejmé a známé, že člověk jedinec se v davu chová zcela odlišně od toho, jak se chová jako viděný jednotlivec. V davu se stává anonymní molekulou, která může popustit uzdu svým vášním a nenese odpovědnost za své chování. Najednou slušný pán si může dovolit vyřvávat poněkud „odvážná“ hesla, která by v diskuzi tváří v tvář“ jen těžko říkal. Takový jedinec dostává sílu davu, která je však lehce manipulovatelná. Stačí megafon, začít křičet heslo, které jednotlivci tak úplně nemusí vycházet ze srdce, ale je stržen silou emocí a začne je vykřikovat také. Najednou propadne jakési davové mantře, která svými vibracemi jej zcela uchvacuje a zbavuje vlády nad sebou samým.
Vzpomínám si na demonstrace v roce 1989, bez nich by jen těžko nastala ve společnosti změna. I když kdo ví? Nicméně tyto demonstrace by nebyli možné bez toho, aby jim předcházela činnost výrazných jedinců, kteří nesli svoji kůži na trh. Lidí, kteří podepsali Chartu 77, seděli ve vězení, scházeli se na undergroundových akcích. Tedy lidí, kteří přinášeli jasné poselství toho, co chtějí. Jenže právě u odborářů mi chybí toto poselství. Co vlastně chtějí? Kde vypsali své jasné návrhy, ne pouhou negaci navrhovaných reformních změn. To by mě zajímalo mnohem víc než počet křičícího davu.
Jedinec proti davu
Nejsem žádný příznivec pana Kalouska a je mnoho věcí, které bych mu asi měl za zlé. Nicméně jednu věc mu musím přičíst k dobru. Nebál se vyjít před demonstrující dav a mluvit s ním. Ano, měl kolem sebe ochranku, jenže mohl zůstat v budově a jen koukat za záclonou. Ale on vyšel a riskoval minimálně slovní urážky, které nikomu z nás nejsou příjemné. Minimálně v tomto případě se zachoval jako chlap. Jenže, jak je známo s davem se diskutovat nedá, s davem se dá jen překřikovat. K čemuž došlo a zaznělo mnoho hloupých výkřiků, jako od jisté paní o pražské defenestraci. Tak mě napadalo, zda také tato dotyčná paní, věk na to měla, takto křičela na pana Jakeše či jiného představitele bývalého režimu?