Legislativní východiska
Nejprve je nutné nahlédnout do Školského zákona 561/2004. Konkrétně v §47 Přípravné třídy základní školy se uvádí: (1) Obec, svazek obcí nebo kraj mohou se souhlasem krajského úřadu zřizovat přípravné třídy základní školy pro děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky, které jsou sociálně znevýhodněné a u kterých je předpoklad, že zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj. Přípravnou třídu lze zřídit, pokud se v ní bude vzdělávat nejméně 7 dětí. (2) O zařazování žáků do přípravné třídy základní školy rozhoduje ředitel školy na žádost zákonného zástupce dítěte a na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení. Obsah vzdělávání v přípravné třídě je součástí školního vzdělávacího programu.
Z toho vyplývá, že Přípravné třídy jsou určené pro děti ze sociálním znevýhodněním, pro které by vstup do první třídy byl traumatizující a pravděpodobně by jej nezvládly. Následně by pak byly zařazeny do Praktické školy, v případě Česka se převážně jedná o děti romské. Vyhláška č. 48/2005 Sb. k tomu stanovuje následující v §7 Přípravné třídy: Obsah vzdělávání v přípravné třídě se řídí Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání a je součástí školního vzdělávacího programu.
Smysl zřizování přípravných tříd
Z citací výše uvedených legislativních norem lze vyvodit několik důležitých poznatků. Nejdůležitější je ten, že původní a základní smysl zřizování těchto tříd jsou sociální důvody, které by vedly k tomu,že dítě bude silně znevýhodněno při vstupu do první třídy. Laicky řečeno, tyto děti by nemusely zvládnout přechod od volné hry k systematickému a cílenému učení. Díky nestabilnímu rodinnému zázemí by nedokázaly zvládnout nároky na cílevědomou přípravu na školní vyučování. U těchto dětí se nejedná o nedostatečný intelekt, ale neschopnost prostředí naučit je se učit. Tyto děti mnohdy nenavštěvují mateřskou školu, takže jim mnohdy chybí i základní schopnost řešit logické úvahy, pracovat v kolektivu či mít zvládnutou jemnou motoriku a grafomotoriku. Právě pro ně je určen tento přechodný ročník a má za cíl nejen připravit žáka na systematickou práci „v lavici“, ale také pracovat s rodinou. Každý jiný důvod je minutí se cílem a pošlapává logicky propracovaný pedagogický systém.
Z logiky zákona lze vyčíst, že třídy jsou primárně určeny pro děti ve věku 6-7 let, tedy ty, které jsou těsně před povinným zahájením povinné školní docházky. Dítě musí být doporučeno školským poradenským zařízením (např. Pedagogicko-psychologickou poradnou) a návrh má učinit rodiče. Pro základní školu z toho vyplývá povinnost doplnit své ŠVP (školní vzdělávací program) o pasáže, které se týkají přípravných tříd.
Je tedy zřejmé, že v původním návrhu tyto přípravné třídy nemají za cíl řešit nedostatek míst v mateřských školách a ani k tomu nemají dostatečné kompetence. Mateřská škola má své nezastupitelné místo ve výchovném a vzdělávacím systému a nejde jen „o hlídání dětí“.
Důsledky ponesou děti
Nyní je nutné se podívat na všechny důsledky, které vyplývají ze zřízení přípravných tříd z jiných než zákonem daných důvodů. Je nutné si tedy jasně říci, že zřizování přípravných tříd z důvodů jiných než uvádí zákon, znamená vytvoření dalších potřebných míst v mateřské školce. Znamená to, že důvodem není zájem dětí, ale zájem dospělých, ať již rodičů nebo zřizovatele, tedy radnice. Důsledky však ponesou naše děti.
V první řadě se naruší psychosociální klima mateřské školy. Ta je logicky postavena na spolužití starších a mladších dětí. Děti se vzájemně ovlivňují, mladší se přirozeným napodobováním učí od starších. Vznikne zde nezdravá situace, kdy je nejprve školka plná malinkých dětí a následně plná předškolních dětí. A to již záměrně nezmiňuji ekonomické hledisko, kdy předškolní děti neplatí školné. Takže je pro školku ekonomicky nesmírně zatěžující mít za tři roky plné třídy předškolních dětí. Postupná generační obměna je psychologicky i ekonomicky zdravá.
Další velmi důležitou otázkou, nebo spíš balíkem otázek, je materiální zázemí takto vzniklé třídy předškoláků. Klasická třída s lavicemi a svým často strohým zařízením není vhodná ani pro školáky, natož pro předškolní děti. Dětem je nutné vytvořit inspirativní prostředí, kde se budou cítit dobře a bezpečně. Třída musí být vybavena přiměřeným dětským nábytkem, dostatečně barevná a vzdušná, s koberci a dostatečným počtem stavebnic, didaktických pomůcek, cvičebního nářadí a v neposlední řadě i hraček. Je otázka zda škola takovými prostorami a materiálním zázemím disponuje. Ovšem je tu i další problém a to celkové klima školy. Již samotné zvonění po 45 minutách bude působit cizorodým způsobem na časové dělení potřeb předškolních dětí. Nebude vadit „courání“ dětí po chodbách na záchody každou chvíli? Budou záchody vhodné a přiměřeně velké pro malé předškoláky? Dosáhnou na umyvadla a budou mít komfort svých koutků s ručníky? A to jsme vůbec nezmínili další velký problém, a to je potřeb celodenního provozu.
Ve své třídě budou děti pouze v dopoledních hodinách a pak se budou muset přesunout do prostor družiny. Nezdá se jako úplně vhodné tyto malé děti vystavovat nutnosti měnit během dne dvakrát zcela odlišné prostory. Navíc v družině se záhy dostanou mezi starší a cizí děti.
Další otazník visí nad možností pobytu dětí venku. U mateřské školy je krásná zahrad uzpůsobená svým zařízením na pobyt hrajících si dětí. U základní školy jsou však prostory zařízeny jinak a nevyhovují předškolním dětem, např. chybí prolézačky, stávající nedostačují kapacitě dětí (stačí pro oddělení školky), případně další prostory nemohou být využity z hlediska umístění pod okny tříd, kde se učí děti a potřebují klid. Co si budeme nalhávat, třída předškolních dětí vyluzuje vše možné, jen ne ticho.
Dále se musíme ptát, zda základní škola disponuje kvalitním personálem, který se o děti bude starat? Dobrý předškolní pedagog se své práci učí dlouhá roky, aby uměl přiměřeně reagovat na roztříštěné požadavky malých dětí, uměl je zaujmout ne ve frontální výuce, ale většinou v menších skupinkách. Ne nadarmo RVP (rámcové vzdělávací programy) jsou jiné pro předškolní a jiné pro školní vzdělávání. I velmi dobrá pedagožka ze základní školy bude mít zpočátku dost starostí s tím, aby se naučila pracovat s touto věkovou skupinou.
Význam předškolního věku pro zdravý vývoj populace
Šulcová E. (1989, in Havlínová M., 2000) hovoří o emocionálním vývoji u dětí. Uvádí, že předškolní věk je kritickým obdobím v tomto vývoji člověka. Je to období velmi citlivé a zároveň velmi závažné pro kvalitu a vyrovnanost emocí a citových vztahů jedince s důsledky jak pro aktuální pohodu dítěte, tak dlouhodobě pro jeho osobnost v dospělosti. Každá odchylka od harmonických podmínek pro život dítěte předškolního věku může mít za následek poruchu emocí. Uvádí rizika spojená s kolektivní výchovou:
1. V programu chybí prostor pro spontánní hru dětí, ačkoli hra má být hlavní a respektovanou činností předškolních dětí tak jako u školních dětí učení a u dospělých práce. Spontánní hraje vytěsňována do časových úseků před zahájením “zaměstnání“ a po skončení programu . Je porušována začátkem “zaměstnání“ nebo příchodem rodičů. Dochází tak k narušování činnosti, která má vysoký motivační potenciál. Porušování a nedokončování činnosti je z mentálně hygienického hlediska nezdravé a škodlivé. Pokud je hra zařazována do programu, je to hra řízená, a ta má jiné psychologické zákonitostí a spontánní hru nemůže nahradit. Často je také mylně považováno za hru názorné vyučování, protože jako pomůcek je použito hraček.
2. Výchovná zaměstnání dostatečně nerespektují individuální pracovní tempo dětí. Pro nemalou část dětí tak vzniká chronická situace spěchu, nebo si děti zvykají na nedokončování činností, což je nejenom nezdravé, ale navíc i výchovně zcela nevhodné. Vyvolává to neurotizující situaci, pokles motivace dětí k práci. U dětí dochází ke vzniku pocitů úzkosti a méněcennosti, nedostačivosti, viny a k před časným pocitům selhávání. Pokles motivace vede k postupnému nezájmu o činnosti, které bude dítě absolvovat v základní škole.
3. Mateřská škola je mylně chápána pouze jako příprava na základní školu, ačkoli jejím základním a nesmírně důležitým úkolem je zabezpečit zdravý a harmonický fyzický a psychický vývoj předškolních dětí, samozřejmě včetně poznávacích funkcí. Mateřská škola má nahradit péči mateřskou láskyplným prostředím, radostnou hrou dětí v přiměřeně velkém kolektivu. Zdá se však, že specifičnost předškolní pedagogiky není vůbec doceněna. Je chápána jakoby ve službách pedagogiky školní, ačkoli je stejně významná, ne-li významnější.
4. Existující trend přesouvání stylu školní práce na děti předškolního věku neodpovídá vývojovým psychologickým zákonitostem a pro předškolní děti vytváří situaci specifické nepřiměřené a nadměrné zátěže.
5. Převládají řízené činnosti ve vnuceném tempu místo činností spontánních, které by rozvíjely fantazii, představivost a kreativitu. Kladou se předčasné nároky na plné volní sebeovládání dětí v době, kdy se vůle teprve formuje. Toto předčasné zatěžování ne plně dozrálých volních funkcí narušuje zdravý vývoj psychiky dětí přímo osudově.
6. Není respektována skutečnost, že v předškolním věku je pravá hemisféra zralejší než levá, a proto způsob komunikace s dětmi i výběr činností pro děti tornu má odpovídat. Místo toho, aby se plně rozvíjely činnosti řízené pravou hemisférou, jak by odpovídalo předškolnímu věku, je předčasně zatěžována méně zralá levá hemisféra stylem školní práce, byť v kratších časových úsecích než ve škole.
7. Přílišné akceptování rozvoje intelektových funkcí na úkor ostatních psychických funkcí a struktur, zejména emocí a morálky, skrývá nejen nezdravé narušení harmonického vývoje psychiky dětí, ale i riziko poruch osobnosti ve smyslu morálního vývoje.